V mládí si zamiloval četbu Písma svatého a tichý, odříkavý život. Stal se řeholníkem a byl ustanoven ošetřovatelem nemocných, které s láskou těšil, povzbuzoval k trpělivosti a nabádal ke kajícnosti. Pro svou dobrotivost byl zvolen opatem kláštera v Campagni, který byl zanedbaný a na mizině. Zvelebil jej a zreformoval v něm kázeň. Vážil si chudoby, kterou nazýval svou chotí. Byl ustanoven biskupem amienským a denně hostil chudé, říkaje: "Jsem nejnehodnější člověk na světě, mám více než potřebuji, zatímco mnozí nemají nic." Zastával se poddaných proti zvůli pánů a byl přísný k nezdrženlivým kněžím a neposlušným opatům. Oplátkou mu bylo ztrpčováno jeho veřejné působení.